Sentinels of Darkness

Členové

Příběh

Přes Barad-durské pláně se neslo vzduchem „Sauron by vás všechny ztrestal! Špinavá skřetí verběž!“. Pomyslel jsem si, že to bude asi Marghuluv hlas, který zněl děsně naštvaně i opovržlivě. „Jo ani se mu nedivím, se na to podívej. Člověk a bejvalej elf co přeběhli od Seveřanů tady musí za toho špinavce bojovat za žold. Vidět tohle Sauron tak by se mu Prsten v lávě otáčel...“ povídám jezdci vedle mě... „Taky by mohl platit trochu víc, za to že jsme vlastně zrádci vlastní rasy. Jenže kdo tady za ně bude bojovat? Piráti? Nebo ti šábnutí skřeti? Se podívej, zase utíkají do nor, jak krysy.“ Odplivnu si. „No nenaděláš nic!“.

Bloumali jsme kolem Barad-durské brány a sledovali, jak zase skřeti se staženými zadky pochodují od Minas Morgul... „Koukej se na ně,“ odplivl si i on. “Zase dostali na frak a nedobyli zpátky ani pevnost. Ještě že ti Skurut Hai aspoň něco umí s mečem. A první Nazgul bude zase nepříčetný, že nemá svoji pevnost zpátky.“ Taky to byla pravda, nad potrhanými skřety poletoval první nazghul a prchající skřety sápal na cucky. My s Dharonem, který v ruce třímal svoje kladivo, jsme odběhli ještě půl druhé míle hlouběji do Mordoru a v klidnější skalní kotlině jsem křikl do vzduchu kouzelné zaklínadlo, které jsem se naučil v mládí u gondorských mágů... „Beleg Faroth Kel“. Po chvíli se otevřela magická brána, která nás přepravila do nurnských lesů, které zajišťovaly náš úkryt.

„Hej vy dva jelimani, zase jste se byli kochat těmi zbytky armády? To zas musel být výprask! Marghul šel slyšet až sem!“ Ozývá se z blízké chatrče. „Měl jsi jít s námi, být nás ještě pár, tak jsme mohli alespoň podpálit Hůrku, nebo tam tu druhou vesnici. Všichni se teď zhromažďují v Minas Morgul.“ Odpovídám. Dharon dodává: „Chystají prý útok na Barad dur, už jim nic nestojí v cestě. Jak padne most na pláních, tak budou rádi, že se ubrání v pevnosti.“ Z chatrče se ozývá: „Já jsem teda zvědavej jestli ten plesnivec Marghul vezme aspoň do ruky sekeru, nebo zase všechno bude řešit žoldem nebo tresty. Jo tady seš buď nahoře nebo dole!“ Dharon přitakává. „Hele Vaci, ty ho moc nepruď, víš že se na nás pořád dívá přes prsty, přece jenom seš pořád člověk a ne skřet nebo nekromant.“ Nenechám se rozhodit a hned vracím: „Jo a ty si myslíš že Saruman byl skřet nebo co? Mohl by sis občas přečíst nějakej spis v Haradu, Ti tam maj něco v knihovně. Nechápu sice k čemu, když tady stejně neumí nikdo ani číst.“ Z chatrče se ozývá „Jo a ty si Vaci myslíš, že budeš jako Saruman? Neumíš černou magii, pár kouzel tě neudělá černokněžníkem... To víc šancí Bude mít Keynlander, teď získal novou hůl od Arquera, však počkej až tě s ní prožene... Jo a mimochodem, čekal tady na vás, ale nakonec šli s Rinaselem a Murtaghem spolu“ Otevřeme dveře, a vidíme jak Isur, šílený šaman, zase peče nějaké maso. „Co to zase povídáš?“ říka Dharon a odkládá zbroj do kouta. „Radši se dívej jak jsi to zase spálil, je vidět že nezvládneš ani to pečení... A co to vůbec máme, zase ryby?!“ Dharon zhnuseně hledí na kupu spálených rybích filet válejících se na stole. „Tyris rybaří jako divej! Říkal, že když ho nevezmete do podzemí, tak se musí uklidnit u rybaření. To víš, Šedý příštavy mu chybí, však měl odjíždět na poslední lodi, jenomže to by se Arwen musela rozhoupat. Ale ona se zamilovala do hraničáře, no chápeš to?“ Matně si vybavuji obličej elfky „No... já spíš chápu Aragorna, jestli mi rozumíš...“ Všichni se rozřehtáme neumlčitelným smíchem.

Najednou oblohu rozesvětlí další záblesk světla a v  kouzelné bráně se vynoří trojice Rinasel, Keynlander a Murtagh... „Čemu se smějete?!“ odvětí válečník místo pozdravu a otírá si krev ze své válečné sekery... „Pojďte mi radši pomoct, Rinasel to docela schytal.“ Jdeme pomoct Keynlenderovi s druhým kouzelníkem, který se sotva drží na nohou a tečou z něj potoky krve... „Ten špinavej zloděj...“ procedí skrze zakouslé zuby, „bodnul mě ze stínu, naštěstí jen skrz bok, ta kroužková zbroj je pěkně na nic, a ještě v tom mám nějaký jed.“ Ukazuje hnisavou ránu ostatním. „Isure přestaň s tím pečením a pojď něco dělat!!!“ Volám na bláznivehé šamana. „Dej mu to napít, a utíkej pro Theryho nebo Efedriena, míchají teď nějaký nový lektvar, měl by být silnejší než ty doposud. Efedrien našel nové přísady a...“ „Sakra zmlkni a obvaž ho aspoň! Nebo nám tu vykrvácí!!“ Murtagh řve na šamana. Ani se mu nedivím, když je to jeho bratr. Keynlander křikl zaklínadlo a přenesl se do pevnosti pro léčitele.

Silné pouto nás kdysi dalo dohromady. Silné pouto nás drží i nyní. Změnili jsme krále za úhlavního nepřítele. Marghul nás platí žoldem a dává nám jistou volnost. Jsme přeběhlíci ze severu, kteří mu musí hlídat jeho území místo neschopných skřetů. „Ta doba je stejně divná“ povídám, a všichni se na mě nechápavě obrátí? V lese se ozve troje pronikavé zapraskání a objeví se dva léčitelé s nekromantem. Stoupnu si opodál a sleduju jak zachraňují Rinasela. „přežije“ prohlásí Thery a očima zůstane na Efedrienovi „měl by, dobře jsme to namíchali. Byl to silný jed, takový na nás ještě nepoužili. Někdo musí vynášet přísady z Mordoru, tohle se nikde na světe nedá sehnat, než tady.“ Všichni se po sobě podívají a ví, jaký je jejich další cíl. Chránit Mordor i před zrádci z řad skřetů a jiných podivných kreatur, co se na tomto území vyskytují. „Jdeme přes Černou Bránu“ zavelí Murtagh a Keynlander křikne zaklínadlo. Jakoby Davson a Nightfallem vycítili svou povinost být s námi a přemístili se před chatrč „Počkej, odvážu koně a vezmu si jiné šípy, tahle Lama už je moc pomalá, asi pojde“ Prohlásí Davson. Nightfall prohlédne sedícího Rinasela a povídá „O tomhle jedu jsem slyšel, prý ho umí vyrobit v Edorase. Čeká nás dlouhá cesta pokud chceme zjistit, kdo to přenáší, ale těším se až jim dáme okusit jejich hnusu.“ Rozhodně poklepe na prázdné lahvičky ve své brašně. „Tak co teda?! Můžeme?!“ Keynlander netrpělivě přešlapuje a křikne znovu zaklínadlo. „Za Mordor!“ zní vzduchem, a skupina zmizí s prásknutím ve vyvolané bráně.

Vývěska Erebor

UO shard Erebor